Velikonoce na Slovácku – 5. díl

Kde vznikla technika zelových kraslic

Ludmila Dvořáková

Batikované kraslice

• Uherské Hradiště – Sady

„Moji rodiče pocházeli z Ostrožské Nové Vsi, babička Kateřina Botková byla na Ostrožsku známou malérečkou kraslic a se svojí babičkou Alžbětou Bartysovou, které se říkalo „Běta Bartyska“ začaly už v 19. století s tzv. zelovou technikou zdobení vajíček. Při návštěvách u ní jsem se naučila kraslice malovat a už jako malá jsem byla postupně zasvěcována do tajů techniky batikování,“ vzpomíná paní Dvořáková. Pak tyto nabyté poznatky a zkušenosti na dlouhá desetiletí upozadila a k této technice, a dnes vlastně velkému koníčku, se vrátila až v důchodovém věku. V roce 2008 se zapsala do kurzu zdobení kraslic batikovanou technikou, který pořádalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. Zde si pod vedením paní Marie Vlčkové osvěžila kresbu a techniku malování. Ona sama nejraději maluje kraslice zelové, méně „kvítečkové“ a „kostelové“ (další tradiční novoveské techniky zdobení kraslic). Alžběta Bartysová byla první Novovešťanka, která proslavila rodnou obec. Od 80. let si jí všímala odborná veřejnost. Zasloužila se o to, že Ostrožská Nová Ves byla centrem výroby kraslic.

Výrobu kraslic máme v krvi

Jak dlouho se věnujete řemeslu a jaká byla vaše cesta k němu?

Jako malá jsem chodila k babičce a dívala se, jak maluje. Její kraslice měl už i císař Franz Josef I., tuto informaci jsem našla v novoveském almanachu. Kostelové kraslice jsem se naučila od tetičky Antonie Zalubilové. Ke kvítečkovým jsem se dostala až později. Výrobu kraslic máme prostě v krvi, dokonce i můj tatínek je maloval.

Předáváte své řemeslo dále?

Dcera se naučila kraslice malovat, má výborné výtvarné cítění. Nikdo jiný na to bohužel neměl trpělivost.

Jedná se o koníček či obživu – kdy máte případně čas se tomu věnovat?

Jen koníček. Pracovala jsem jako kantorka matematiky, tělocviku a kreslení na základní škole. Nejvíce jsem začala malovat až v důchodu, kdy jsem na to měla více času.

Z čeho čerpáte inspiraci při tvorbě vzorů?

V rodině se nám dochovaly sto let staré kraslice po babičce a také publikace, ve kterých jsou zaznamenány staré vzory. U kostelových kraslic se vzory dodržují striktně stejné – oknové, stropové, srdce Páně, kalich. U kvítkových je volná ruka, tam můžete použít nepřeberné množství kvíteček, lístečků, klásků.

Jaká byla dříve symbolika vzorů a barev?

Například poupě bylo symbolem rozkvétajícího mládí a krásy, srdíčko je symbolem lásky. Červená je barva krve nebo taky ochranná barva. Ve starých publikacích jsem se dozvěděla, že dříve se neříkalo malovat kraslice, ale „kraslovat“.

Čím se dříve kraslice barvily?

Odvarem z olšové kůry se barvilo černě. Dále se vařilo rezavé dřevo a zelená skalice. Žlutou barvu měl odvar ze šafránu a červenou z cibulových slupek. Pak je důležité používat včelí vosk, žádný jiný by tuto techniku nevydržel.

Děláte tři techniky malování kraslic, kterou techniku máte sama nejraději?

Nejraději tvořím zelové kraslice, kdy se vejce na závěr ponoří do šťávy z kysaného zelí a tento proces zajistí, že se voskem nepokryté plochy vyleptají doběla. Baví mě nepřeberné množství kombinací geometrických vzorů. Do poslední chvíle nevíte, jak kraslice dopadne. Dodnes nechápu, jak babička mohla na tuto techniku přijít.

Jak jste slavili v dětství Velikonoce?

Tatínek brzy umřel, tak jsme s maminkou zůstali sami. Babička nám vždycky dávala kraslice. Kluci pletli „žilu“. Na Velikonoční pondělí nás chodili kluci vyšlahat, vždycky jsme se před nimi schovávali. Pekli jsme také beránka.

Znáte techniku vyškrabování?

Žůrková Marie

Vyškrabované kraslice

• Skalka u Kyjova

„Pocházím z malé vesničky Skalka nedaleko Kyjova, kde se vyškrabávání kraslic věnovalo vždy hned několik maléreček. Jednou z nich byla i má stařenka, která mě ale v důsledku ztráty zraku nestihla všemu naučit. Základy jsem tedy pochytila od paní Robkové, a to už v roce 1988. O rok později jsem měla na Velikonoce kraslice naškrabané,“ vzpomíná paní Žůrková na své začátky při výzdobě tradičních kraslic. Ve svém okolí navštívila muzejní depozitáře a stařenky, které ještě škrabaly původní staré vzory. Později si vytvořila vlastní portfolio vzorů, které se líbí dodnes. Vyškrabuje pomocí vybroušených břitev na tmavě obarvená vyfouklá vajíčka, a to na slepičí, kachní, husí a pštrosí. Při zdobení používá pouze rostlinné vzory a kytičky. Inspiraci čerpá ze starých kraslic, krojových výšivek, fěrtušků. Její práci obdivují mimo Českou republiku například i v Německu nebo Nizozemí.

Mám kraslice v Africe i Austrálii

Jaká byla vaše cesta k řemeslu?

Jednou před Velikonocemi jsem jela z Kyjova a potkala jsem tetu Robkovu, která mně říkala „A proč ty vlastně neškrábeš? Tož, dojdi po Velikonocích to zkusit.“ Po Velikonocích jsem tedy za tetou přišla. Vyškrabování mě chytlo, celý rok jsem zlepšovala techniku. Za rok už jsem byla na trhu v Kyjově a prodala své první kraslice.

Předáváte své řemeslo dále?

Mám syny, ti o kraslice zájem neměli. Občas za mnou někdo přišel, že by to zkusil. Ale většinou u toho nevydrží nebo jsou schopni mé vzory okopírovat, ale neumí si udělat vlastní. Velmi těžké je pro ně také rozložit vzor na kraslici.

Co symbolizují barvy na Vašich kraslicích?

Kyjov má vždy tmavé barvy vyškrabovaných kraslic. Fialová je postní barva, černá je barva půdy.

Jedná se o koníček či obživu – kdy máte případně čas se tomu věnovat?

Škrábání kraslic mám jako koníček i přivýdělek, momentálně jsem v invalidním důchodu. Tímto řemeslem není možné se uživit.

Jak dlouho trvá vyhotovení 1 kraslice?

Jeden den si vajíčka připravuji, druhý den je nabarvím, třetí den si dělám kontury vzorů a čtvrtý den dodělávám detaily. Samotné vyškrabování jednoho vajíčka trvá asi hodinu. Husí vejce mi zabere až 2 hodiny práce. Pracuji jen při denním světle, při umělém osvětlení se vejce lesknou.

Zkoušela jste i jiné techniky?

Zkoušela jsem děrované a reliéfní, ale nebylo to ono. Nejvíce mě oslovila technika vyškrabování, baví mě vymýšlení a skládání vzorů na kraslici. Nejraději škrábu na kačení vejce, které je krásně hladké. Pštrosí vejce je lesklé a hrubé, takže jej musím obrousit.

Na co jste pyšná?

Velice mě těší, že se mé kraslice dostaly do celého světa. Mám dokonce kraslice i v Africe a Austrálii.

Jak jste slavili v dětství Velikonoce? Dodržujete tyto zvyky dodnes?

Dříve chodívaly velké party kluků s harmonikou a velkou žilou. Na Zelený čtvrtek chodili klepáči. Na Velký pátek chodívala stařenka do potoka a museli jsme se tou vodou umýt. Tím jsme si měli zajistit zdraví na celý rok. Dodnes dodržujeme také svěcení pokrmů na Boží hod velikonoční. U nás se vždy posvětila vejce, symbol života. Podle toho, kolik bylo členů domácnosti, tolik se uvařilo vajec natvrdo, v kostele se posvětila. Pak se vejce rozkrájela a z každého dostal každý člen domácnosti jeden dílek.

Veronika Friedlová