Velikonoce na Slovácku – 3. díl

Malování kraslic jako rodinná tradice

Vlčková Marie

Batikované kraslice

• Uherský Ostroh

„Pocházím z Ostrožské Nové Vsi, kde se generace žen věnovaly zdobení kraslic od nepaměti. V malování kraslic jsem i já navázala na rodinnou tradici. Moje maminka se technice batikování kraslic věnovala přes třicet let, já sama své zkušenosti předávám dceři a vnučkám,“ popisuje, jak se k tradičnímu umění dostala, Marie Vlčková. Marie Vlčková používá při zdobení dvě techniky. První je batikování neboli zdobení rezervážní technikou. Tyto kraslice bývají nazývány „novoveské kvítkované“ nebo také ,,halůzkové“. Jejich autorka o nich říká, že ty nejkrásnější se malovaly vždy v Ostrožské Nové Vsi, a že inspirace pro ně pochází z rostlinné říše. Druhým typem jsou kraslice batikované kombinované s leptem. Představují ho „zelové“ kraslice, zdobené drobnokresebným ornamentem v podobě sítě kosočtverců v barvě žluté, oranžové a červené. Na rozdíl od batikovaných kraslic se na závěr práce namáčejí do šťávy z kysaného zelí, která nejtmavší, voskem nepokryté plochy, vyleptá doběla. „Kostelové“ kraslice jsou inspirované architektonickými detaily a symbolikou, které lze spatřit v kostelech.

Správná barva je alchymie

Jaké techniky děláte?

Dělám batikované, kostelové a zelové. Kostelové jsou nejtěžší, tam se dělají 4 vzory – oknové, srdcové, kalichové a stropové. Nejraději dělám kvítkové.

Jaká jsou úskalí batiky?

Nejtěžší je správně uvařit barvu, to je alchymie. A pak je důležité mít dobrou „stužku“ k nanášení vosku na kraslici. Potom je velmi důležité, aby měl člověk oko na to, jak vzor umístit na kraslici.

Co vyjadřují barvy na vašich kraslicích?

Bílá znamená život a nevinnost. Žlutá je barva slunce, bez kterého nemůžeme existovat. Červená je barva krve a černá je barva půdy. Z půdy bereme živiny pro rostliny, zvířata, z toho žijeme a do hlíny se v závěru života vracíme. Dříve se na batikovaných a zelových kraslicích používaly i barvy fialová a zelená. Dneska už tyto barvy nepoužíváme, protože dříve na to měly naše stařenky takové staré tužky, jejichž tuhy si rozpouštěly.

Máte někoho, kdo by ve vašem řemesle pokračoval?

Mám velkou radost, že lásku k malování kraslic našla vnučka, která má kladný vztah k folkloru obecně. Dále vedu kurzy pro veřejnost. Snad by se tedy řemeslu mohl někdo dále věnovat.

Jak dlouho trvá zhotovení jedné kraslice?

Kvítkové kraslice trvají 4–6 hodin. Jednu kraslici vezmu do ruky i 12x. Po každé fázi musím čekat, než vše zaschne. Zelové kraslice trvají i déle, jejich vzory musí být velmi přesné. Když se uhne i o 2 milimetry, tak je celý vzor špatný.

Vaší specialitou je i zobrazování krojů na kraslicích, jak jste se dostala k tomuto?

Tyto kraslice se v Nové Vsi dělávaly naposledy v roce 1900–1920. Podle starých vzorů jsem je začala vyrábět. Je to složitá technika, jedna krojová kraslice mi zabere i den a půl. Než začnu malovat, už musím vědět, kde bude jaký vzor a jakou bude mít barvu.

Z čeho máte největší radost?

Když mi moje kraslice lidé pochválí a myslí si, že ty vzory předtiskuji a když pak s obdivem zjistí, že to všechno maluji ručně.

Kde čerpáte inspiraci pro vzory?

Někdy čerpám ze starých vzorů, které jsem dohledala ve sbírkách. Některé získám tak, že mi někdo přinese staré kraslice po babičkách. Já si ty vzory zapamatuji a pak je kombinuji se svými vlastními.

Povoláním sestřička, ve volném čase krasličářka

Zdeňka Strnadelová

Batikované, reliéfní kraslice

• Kunovice

„Různé ruční práce jsou mi velmi blízké, ale kraslice mi prostě učarovaly,“ říká Zdeňka Srnadelová, která je držitelkou značky Tradiční výrobek Slovácka již od roku 2014. Začínala s malováním kraslic technikou batiky, po čase pak přidala ještě reliéfní zdobení. Předlohou a inspirací jsou jí také škrabané kraslice, háčkovaná krajka, a především slovácký ornament. Začala zdobit trochu jinak a objevila svůj vlastní rukopis. Sama využívá nepřebernou škálu možností barev i vzorů, přičemž nejraději vytváří vzory bohatší. Vždy ji potěší zájem a uznání veřejnosti. Když jí čas dovolí, ráda se proto účastní jarmarků nebo nejrůznějších předváděcích akcí. Přitom najít si čas a klid na tuto činnost jistě není tak jednoduché, neboť paní Strnadelová je povoláním zdravotní sestřička.

Tvorba kraslic je úžasný relax

Jak dlouho se věnujete řemeslu a jaká byla vaše cesta k němu?

Už od dětství mě bavily ruční práce, ráda jsem kreslila a malovala. Skoro před 30 lety jsem začala pracovat v Ostrožské Nové Vsi, kde jsem poznala paní Lagovou, známou malérečku kraslic. U ní jsem začala zkoušet malování batikovaných kraslic, naučila jsem se používat tzv. stužku (malá kovová trubička vsazená ve dřívku), kterou se nanáší horký vosk na kraslici. Pak jsem se seznámila s paní Janou Mikulcovou, která mě přivedla k tvorbě reliéfních kraslic. Tato technika mě hodně oslovila a později doslova učarovala. Zkoušela jsem nanášení vosku kombinací stužky a špendlíku a dopracovala se k vlastním vzorům. Asi 12 let se této tvorbě věnuji intenzivněji a moc mě to baví.

Předáváte své řemeslo dále?

Ráda se účastním předvelikonočních akcí, nejraději pokud je možnost uspořádat dílničku pro děti, ale i dospělé. Potěšení bývá na obou stranách a musím říct, že bývám překvapená umem některých z nich. I jejich nápady jsou pro mě někdy inspirací! Dcera občas taky zkouší malovat.

Kdy nejraději tvoříte?

Většinou maluji po práci odpoledne. Uvařím si kávu, pustím rádio nebo nějakou rozhlasovou hru, zapálím kahánek a s velkou radostí tvořím. Pro mě je to úžasný relax a pořád ještě hledám a zkouším nové vzory.

Jak dlouho trvá vyhotovení 1 kraslice?

Pokud odečtu mytí, sušení a barvení vyfouklých vaječných skořápek, tak ta nejhezčí závěrečná část trvá tak něco přes hodinu, podle složitosti vzoru. Nic nejde uspěchat, musím postupovat trpělivě, vzor pečlivě rozvrhnout a regulovat i teplotu vosku. Někdy potřebuji, aby se táhl, někdy aby se rozpíjel.

Z čeho čerpáte inspiraci při tvorbě vzorů?

Inspirací jsou mi kraslice škrabané i batikované, ornament, modrotisk, ale i příroda.

Kam všude se vaše kraslice dostaly?

Vím, že cestovaly mimo jiné například do Irska, Francie, Německa, některé letěly i do Ameriky. Snad tam někoho potěšily.

Na co jste nejvíc hrdá nebo co vám přináší největší radost?

Jsem ráda, že moje kraslice dostaly regionální známku Tradiční výrobek Slovácka a jsem šťastná při své tvorbě.

Jak trávíte vy sama Velikonoce?

Šlaháče vždycky ráda uvítám, manžel upeče beránka a společně vyzdobíme domácnost.

Veronika Friedlová